Lidé jsou různí. A ani politici tedy nemohou být výjimkou. A když jsou různí, je logické, že je také lidé různě vnímají. A i já tu mám jak ty oblíbené, tak i ty, o které bych si takříkajíc ani kolo neopřel. A to z nejrůznějších důvodů.
Ony politiky, které uznávám nebo také ne, zřejmě budete znát. A proto tu při jejich hodnocení zřejmě nevadí, že nebudu jmenovat. Chtějí-li, ať se v tom poznají, nechtějí-li, svět se pro to také nezboří.
Například jsem uznával a dodnes nemám důvod neuznávat toho, který kdysi otevřeně řekl, ať šéfové státních podniků nečekají, že jim ty prachy někdo dá. Jeho dějinná úloha pro mě byla daleko důležitější než skutečnost, že později ‚kradl pero‘ nebo uzavřel koaliční smlouvu s tím, koho pro změnu nemám rád ani trochu. S kým?
Přece se ‚zmrzlinářem‘ a ‚mořeplavcem‘, o kterém i známý českokanadský humorista nakreslil vtip, kterak propustili člena ochranky, protože měl hlídat prezidenta a on mu hapal. Neupřesněno, zda na schodech nebo při údajné zdravotní indispozici nad korunovačními klenoty.
Je mi sympatický pan profesor, který byl ochotný vzít na svá bedra odpovědnost za utnutí ekonomického šílenství, které u nás praktikoval zemědělec a párkař, kterého jsem pro změnu dlouho bytostně nesnášel a nesnáším, i když se v případě mnoha našich hloupějších jedinců o tomto tradovalo a traduje, že za něj prý bylo líp.
A už vůbec jsem neměl a nemám rád ty, kteří se ještě před dvěma lety v propagačním videu přesvědčeně vyjadřovali, že ve sněmovně budou, ale budou, ale budou, ale budou… Až ke svému překvapení nebyli a nejsou. Čehož ani trochu nelituji, protože si své už v minulosti odvládli, a to neslavně. A nedokázali se navzdory tradiční podpoře od starší a starší generace prosadit a proklouznout na teplá místečka. Na rozdíl od mého neoblíbence, který prý ‚za všechno může‘ a ať v minulosti dopadly volby jakkoliv, vždycky se nám někde na politické scéně zase vynořil, pomalu lhostejno za koho.