V posledních volbách jsem se jako už tolikrát předtím neměl pro koho rozhodnout. Protože pro mě hrála rozhodující roli vždy ekonomika a aspoň trocha té cti. A tak jsem nakonec volil jako už hodněkrát ne někoho, ale proti někomu. Sice už dávno nejsem tak naivní, abych věřil všemu, co se v předvolební kampani někde řekne nebo napíše, ale doufal jsem, že bude aspoň o trochu líp. Jenže je líp? Ukazuje se, že opět ne. Že jsem svůj volební lístek opět vhodil do urny, jež se zase proměnila v popelnici.
Věřil jsem, že v případě vítězství mnou zvolených sil bude aspoň o trochu lépe. Tedy hůře, aby bylo lépe. Ale zatímco se o něco hůře stalo, pozitivní efekt to nepřineslo.
Chtěl jsem tehdy, aby nová politická reprezentace zastavila předchozích osm let neskutečně šíleně rozdávačné politiky a skrytého kupování si hlasů hloupých lidí. Ale nestalo se. A ti, kdo slibovali, že budou dobrými hospodáři, a dodnes tlachají o tom, jak dobrou ekonomickou politiku vedou, nás jenom zadlužili dalšími stovkami miliard korun. Akorát se nedávno nechali slyšet, že vlastně měli říci dříve, že se jejich sliby splnit nepodaří, protože nikdo nemohl vědět, že po volbách vypukne válka a bude se třeba starat o ukrajinské utečence. Což by znělo pochopitelně, kdyby titíž politici netvrdili, že nás zmínění imigranti nezatěžují, že jich tu spousta pracuje a do systému odvádějí víc, než z něj dostávají. Takže Ukrajinci za deficitem rozpočtu zřejmě nejsou. Jsou za ním zase politici. Kteří mě zklamali stejně jako ti, před nimiž mě měli ochraňovat.
Podle aktuálních průzkumů tak vedou v politické popularitě ti, jež jsem chtěl v posledních volbách porazit. A jež jsem porazil. Dokonce prý hrozí, že tito sestaví vládu sami, Možná s podporou levičáků, jimž opět narůstají křídla. A když si je český národ zvolí, zase začne nesmyslné rozhazování peněz, jež stát nemá.
Je demokracie, takže bych měl podpořit ty, kdo mi imponují. V mém případě ty ekonomicky rozumně uvažující politiky. Ale když já už dnes neznám vážně ani jednoho jediného takového!